Z Putinova jednání se ztrácí poslední zbytky racionality

Dění posledních dnů nám ukazuje, že Putin už není jen zločinec, ale také naprostý blázen, který o důsledcích svých činů příliš nepřemýšlí. A to ani když jde o důsledky pro něho samotného.

Od čtvrtečního rána, kdy Rusové zahájili invazi na Ukrajinu, je pozoruhodné, jak přímočaře Putin jedná a jak to kontrastuje s dřívějšími událostmi. V uplynulých letech jeho vládnoucí garnitura a podřízené organizace včetně tajných služeb intenzivně vedli takzvanou hybridní válku proti západu. A byli v tom velmi dobří. Chytře využívali nejrůznější kulturní spory uvnitř evropských národů. Sponzorovali některé evropské politiky, dařilo se jim šířit nejrůznější dezinformace a zasévat mezi obyvatele Evropy rozpory. Úspěšně štvali Evropany proti Evropské unii a NATO. Mnozí Putinovi otevřeně fandili, další se báli mu příliš vzdorovat a volili cestu ústupků. Jednotný postup Evropanů byl jen zbožným přáním.

A tak když nedávno Putin formálně uznal nezávislost separatistických oblastí na Donbase a jeho vojáci v noci na úterý obsadili území, která již osm let kontrolovali proruští separatisté, vypadalo to, že stále bude pokračovat metodou, se kterou již měl zkušenosti. Otázku konkrétních hranic separatistického území Putin nechal ve svých veřejných prohlášeních ještě otevřenou. Stále se tedy mohl tvářit jako nějaký mírotvůrce a čekat jak bude západ reagovat. Co všechno mu projde? Jak velké ústupky bude Evropa ochotná udělat? Mohl by tedy postupně porcovat ukrajinské území salámovou metodou. A před obsazováním dalšího území například zinscenovat na separatistických územích nějaký falešný teroristický útok, z kterého by následně obvinil ukrajinskou vládu a invazi na zbytek Ukrajiny by tedy mohl obhajovat jako reakci na tento útok. Jenže nic takového se nestalo.

Konec hybridní války?

Čtvrteční vpád na Ukrajinu přišel bez zjevné příčiny, ať už skutečné nebo jen falešné. Putin se ani nenamáhal tuto agresi nějakým způsobem zdůvodňovat. Prostě jen prohlásil, že na Ukrajině vládne neonacistický režim a ten je třeba svrhnout. Jenže ten stejný, údajně neonacistický režim, byl ale na Ukrajině u moci i o týden dříve a tehdy ještě Putin veřejně prohlašoval, že žádnou invazi rozhodně neplánuje. Jinými slovy, že neplánuje svrhnout režim který je podle něj zločinný a neonacistický.

Pokud si zpočátku myslel, že jeho armáda již během čtvrtka provede blitzkrieg a bleskově dobude ukrajinskou metropoli, tak se šeredně zmýlil. Ukrajinci útoky odrazili. O den později tedy Putin veřejně vyzval ukrajinskou armádu, aby svou vládu svrhla sama. A výsledek? Ukrajinci mu ukázali vztyčený prostředníček a nadále houževnatě bránili svou vlast. Prezident Zelenskyj veřejně deklaroval, že stojí za svým lidem a odmítl nabídku Američanů na evakuaci své osoby. Zůstal se svým lidem a lid stojí za ním. K armádě se hromadně přidávají dobrovolníci, zbraně fasují i civilisté.

V době psaní tohoto článku (v neděli 27. února odpoledne), ruská invaze trvá necelé čtyři dny. Ve všech směrech útoku byli Rusové odraženi již na okraji prvního většího města. Drobnou výjimkou je pouze Charkov, ve kterém sice pronikli do centra, ale následně byli rychle zlikvidováni. Doposud tedy ovládají jen malá bezvýznamná pohraniční území. Je tedy zřejmé, že úspěch invaze nemá Putin vůbec jistý. A i kdyby ruská armáda díky své početní převaze nakonec Ukrajinu dobyla a tamní vládu svrhla, tak přesto to pravděpodobně bude jen jakési Pyrrhovo vítězství. Okupantům bude na Ukrajině hořet půda pod nohama. Statisíce Ukrajinců jsou ozbrojeny a ohniska odporu budou všude. Navíc je také možné, že si Rusové na ukrajinské obraně prostě vylámou zuby, budou poraženi a Ukrajinci následně přejdou do ofenzívy, znovu dobydou Donbas i Krym a kompletně tak obnoví svou územní svrchovanost. A tím si naplno otevřou cestu k přijetí do EU i NATO.

Rezignace na vlastní PR

Nyní, když celý svět v přímém přenosu sleduje ruskou invazi na Ukrajinu, Putin v podstatě zahodil výsledky svého vlastního úsilí. Zahodil to vše, čeho v uplynulých letech v rámci již zmiňované hybridní války dosáhl. Jiné vojenské konflikty zpravidla nebývají zcela černobílé a málokdy je dobro a zlo tak jasně oddělené, jako právě teď na Ukrajině. Tváří v tvář vojenské agresi, která je zcela zjevně zbytečná a neopodstatněná, náhle Putin ztratil podporu prakticky všech, kteří ho v Evropě nějak podporovali. Čeští politici napříč levicí a pravicí jsou náhle jednotní a všichni se shodují na tom, že ruská invaze na Ukrajinu je válečným zločinem. Zcela nekompromisně ji odsoudil i Miloš Zeman, který až donedávna hrozbu invaze zpochybňoval. A podporovatele Putin ztrácí napříč celou Evropou - jde například o režim Viktora Orbána v Maďarsku nebo o německou postkomunistickou stranu Levice. Západní civilizace je najednou jednotná jako nikdy předtím. Na tom, že Putin je válečný zločinec a náš nepřítel, se náhle shodneme prakticky všichni.

A dost možná teď začne ztrácet podporu i v samotném Rusku. Jeho obyvatelé jsou sice dlouhodobě masírováni lživou vládní propagandou, ale je otázkou, jak tato propaganda obstojí v aktuální situaci. Rusové již při invazi ztratili řádově tisíce vojáků a dnešní počty jistě nejsou konečné. Již nyní jsou tedy v Rusku tisíce žen, které kvůli této nesmyslné válce přišly o manžela, a tisíce dětí, které přišly o tátu. Tyto rodiny se jistě budou ptát, proč museli zemřít. Ve jménu čeho? Ve jménu neúspěšné vojenské agrese, kterou se Putin ani nesnažil nějak pořádně zdůvodnit? A tisíce dalších vojáků - těch válku přeživších - se pravděpodobně také nebude chtít jen tak smířit se ztrátou svých kamarádů. Obzvlášť, když jim bylo před invazí namlouváno, že prý jdou bojovat proti vládě neonacistů, jejichž sesazení Ukrajinci ocení. Ale místo toho žádné neonacisty nepotkali a byli nuceni útočit na civilní cíle. Putin si tak koleduje i o armádní převrat. A co třeba superbohatí ruští oligarchové? Že by Putina nadále podporovali alespoň oni? I o tom mám značné pochybnosti. Ačkoli morální hodnoty u většiny z nich nejspíš nejsou bůhvíjak vysoké a s válečnými zločiny ve světě si starosti nedělají, nic to nemění na tom, že v důsledku nevyhnutelných protiruských sankcí jejich byznys půjde "do kytek". A opět je viníkem Putin. Veřejný nepřítel číslo jedna.

Ponížené ego Vladimíra Vladimíroviče

Co tedy všechny tyto skutečnosti vypovídají o Putinově povaze - o jeho myšlení? Zdá se, že jeho taktika přestává být racionální. Svou nijak neodůvodněnou vojenskou agresí v podstatě zahodil úspěchy, kterých během posledních osmi let dosáhl v rámci hybridní války. Jeho poslední kroky tedy nepůsobí jako promyšlená taktika ale spíše jako výbuch vzteku nějakého namyšleného egoisty. A nyní to vypadá, že tento egoista na Ukrajině buď vyloženě prohraje a nebo dosáhne jen jakéhosi Pyrrhova vítězství. Jeho léta budovaná image neohroženého vůdce Rusů se může otřást v základech.

Otázka zní, co to s tím jeho egem udělá a k jakým nepromyšleným rozhodnutím ho to povede. Obzvlášť pokud by v Rusku v brzké budoucnosti skutečně docházelo k velkým nepokojům nebo i k mocenskému převratu a on by tedy byl zahnán úzkých. Smutným faktem totiž zůstává to, že tento egoista je držitelem jaderného kufříku. A pokud by kvůli převratu již neměl co ztratit, klidně by se mohl rozhodnout, že když už má zemřít on, tak ať s ním tedy zemře celý svět. S pomocí jaderného arzenálu něco takového zařídit může. A toto riziko při promýšlení našich dalších kroků nesmíme ignorovat.